Podstata života a co se děje po smrti?

Takže co přesně se stane, když zemřeme? Nebe? Peklo? Reinkarnace? Nic?

Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne, Ježíš také řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.“  (Jan 14,6, Jan 11,25).

Ale jak si můžeme být o pravdě jistí, když "pravda o smrti" se liší i mezi křesťanskými církvemi? Odpověď najdeme opět v Bibli, nabízí recept na hledání Boží pravdy:

Izaiáš 28,8-10 - "Kněz i prorok vrávorají při pivu, jsou zmateni z vína, klopýtají z piva. Chybují ve vidění, jsou vratkého úsudku. Neboť všechny stoly jsou plné hnusných zvratků, není čistého místa. Koho bude vyučovat poznání a koho naučí rozumět zprávě? Odstavené od mléka? Vzaté od prsu? Vždyť říká: Pokyn za pokynem, pokyn za pokynem, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam. "

Jinými slovy, studium vyžaduje, aby každá pasáž o studovaném tématu  byla porovnávána s jinou pasáží na toto téma, a aby si student dal dohromady všechny texty z písma a pak teprve dělal závěry o pravdě v Bibli. (více než jen "mléko" z Písma)  Pokud se nám to nepodaří, podíváme se jen na část zprávy a vytrhneme z Biblického kontextu jen jednu věc, dojdeme k mylnému závěru, že to je celá pravda.

První kapitola knihy Genesis říká, že nebesa i země byla stvořena Bohem, On řekl a stalo se. Boží slova vytvářejí hmotu a energii.

Genesis 1,9 - "I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. "

Člověk nemá duši, člověk je duše

Ale Bible nám říká, že Bůh nestvořil člověka slovem, tak jako vše ostatní. Zformoval prvního muže vlastníma rukama. Genesis 2,7- "Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší." Bůh se stará o lidstvo tak, že použil svých vlastních rukou, aby se člověk stal dokonalým. Pak, protože tělo musí být oživeno, aby se stalo živým člověkem  vdechl Bůh "dech života" do těla, a člověk žil.

Je důležité si uvědomit, že toto je  vzorec pro život. Tělo + Boží dech = duše, neboli živý člověk.

Tělo bez dechu není živé, a ani dech nežije bez těla. Teprve když tyto dva prvky jsou spojeny člověk ožije. Když se podíváme na text, Bible říká:  "Člověk se stal živou duší." Slovo "duše" se většinou používá k popisu nehmotné části člověka, která je oddělená od těla a žije i po smrti, ale Bible definuje pojem "duše" v kombinaci těla a dechu, nebo-li ducha od Boha. Člověk nemá duši, člověk je duše, v souladu s Božím slovem.

Život přichází od Boha jako dar. Starozákonní patriarcha Job to pochopil, když řekl: Job 27,3-4 - "Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí, mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti." Věděl, že dech uvnitř něj byl opravdu dech od Boha.

Autor knihy Kazatel, s největší pravděpodobností král Šalomoun, nejmoudřejší muž, který kdy žil, demonstroval tuto rovnici opačně. On popisoval smrt, Kazatel 12,7 - "Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. "

Proto jsme si vědomi, že je neviditelná a nehmotná část lidského života, která existuje mimo tělo. Avšak Bible nám říká, že to není nesmrtelná lidská duše, ale duch od Boha. Bůh nám propůjčuje část sebe, zatímco my jsme naživu, ale tato část se vrátí k Bohu, když zemřeme.

Bible zaznamenává stejnou pravdu i v křesťanské éře. Apoštol Jakub prohlašuje, že "tělo bez ducha je mrtvé", a tedy uznává, že život je kombinace těchto dvou prvků, a přestane existovat, když jsou odděleny.

Tento koncept je snadné pochopit, když vezmeme v úvahu prvky umělého osvětlení. Vytváříme světlo tím, že se začíná s žárovkou a  k tomu se přidává elektrický proud. Produkt těchto dvou prvků je světlo. Když se  žárovka rozbije nebo se zastaví elektřina, světlo přestane existovat. Světlo, stejně jako náš život, nemůže existovat v nepřítomnosti jedné ze dvou složek, které jej tvoří.

Toto učení se zjevně liší od toho, co  učí většina křesťanských církví. I když budeme respektovat jejich názory a jejich víru, doporučujeme každému, aby se poctivě podíval na to, co Písmo říká o tématu smrti. Nejen, že hovoří o receptu na život jasně a srozumitelně, jak jsme prokázali, ale písmo hovoří také o lidské zkušenosti po smrti. Vezměme si například těchto pár myšlenek:

Žalm 115,17 - "Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha."

Tento verš nám říká, že smrt přináší ticho, a ne chválu Bohu. Nechválili bychom Boha, pokud bychom byli po smrti v nebi v Jeho přítomnosti?

Žalm 146,4 - "Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech."

Naše plány nepokračují až za hrob, protože smrt znamená ukončení života. Život se po smrti zastaví.

Izaiáš 38,18-19 - "Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit; tvou pravdu nebudou vyhlížet ti, kdo sestupují do jámy. Živý, jen živý ti bude vzdávat chválu jako já dnes".

Mrtví nemohou Boha chválit a vzdávat mu čest.

Kazatel 9,5, 6 - "Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.".

To mluví samo za sebe, ne?

Kazatel 9,10 - "A Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš."

Z Bible je jasné, že smrt znamená smrt. Když zemřeme, vracíme se do stavu vědomí, které jsme měli předtím, než jsme se narodili: žádné.

Je pochopitelné, proč se pohanská náboženství a kultury snaží zvěčnit své mrtvé a proč se tato doktrína vplížila  v průběhu času do židovského a nakonec i křesťanského náboženství. Zármutek ze smrti blízkého člověka je pro pozůstalé nesnesitelný, a myšlenka že je tento milovaný člověk v dokonalém ráji a shlíží dolů na pozůstalé může přinést úlevu a pohodlí. Pokud by to byl příběh Bible, mohli bychom tomu věřit, avšak Bible nám říká jasně, že smrt znamená ztrátu vědomí a ztrátu života.

Ačkoli toto chápání zdůrazňuje, jak hrozná smrt opravdu je, mělo by ale zmírnit naše obavy ze smrti.  Bez ohledu na to, jak je bolestivý způsob smrti, bez ohledu na to, kolik člověk zanechal nevyřešených otázek, v okamžiku smrti  si přestane být všeho vědom, dokonce i své vlastní smrti. Stejně jako nikdy nemůžete říci, v kterém okamžiku usnete, je to stejné i se smrtí. Není se čeho bát, protože nebudete prožívat vůbec nic.

Zauvažujme na chvíli nad jinou alternativou. Pokud by se skutečně po smrti člověk díval dolů ze svého božského nebeského ráje na trpící lidi zde na zemi, neštěstí svých blízkých, byl by svědkem jejich lží a pýchy, viděl by tajné věci, které nikdy vidět raději nechtěl, když  byl naživu, byl by to skutečně ráj? Mohli bychom být šťastní, když by zlo stále trvalo ať zde na zemi nebo navždycky v pekle? Je těžké si představit něco takového.

Také je těžká představa, že smrt přináší okamžitou odměnu, která zahrnuje větší znalosti a schopnosti, než jste měli předtím. Je to stále ta stejná lež, kterou řekl satan první ženě v zahradě Eden! Řekl jí: Genesis 3,4, 5 - "Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé." Ďábel svedl ženu k  hříchu, který vede ke smrti, ale zdálo se to jako atraktivní nabídka. Úmrtí vypadalo jako odměna. Ďábel řekl tuto lež na začátku a  vede lidstvo lživým příběhem o nesmrtelnosti v průběhu celého času.

Další text Bible potvrzuje, že mrtví spí, když zemřou, ale také hovoří do kdy. Do té doby než přijde den Páně a nebesa pominou a země bude i s hříchem a hříšníky vypálena.

Job 14,10-12 - "Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec? Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne. Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku."

2. Petrova 3,10 - Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. (kral.)

V té době budou mrtví probuzeni ze spánku. Bůh miluje své děti příliš mnoho, než aby je nechal mrtvé navždy. Ježíš Kristus dal slib každému, kdo bude věřit a přijme jeho nabídku, pokud je čas. On říká:

Jan 14,1-3 - „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já."

Kristus nám říká, že až se vrátí na Zemi, vzkřísí mrtvé věřící a vezme je sebou do nebeského království, kde již nebude více smrti. Bible popisuje Kristův návrat slovy: Zjevení 6,13,14 -  "A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se." Nebesa, jak je známe, již nebudou a život nebude nikdy jako dřív.

Smrt je spánek - bezvědomí, ale je to jen dočasné. Pro ty, kteří věří v Boha a věří, že Bůh dodrží své sliby, čeká slavné vzkříšení a život kde již smrt nebude.