Je možná reinkarnace, převtělování?

1. Co je reinkarnace? Slovo "reinkarnace" je latinského původu a znamená opětovné vtělení. Reinkarnace znamená, že duše se po smrti vtěluje zpět do těla - pokaždé do jiného - ale duše (případně duch) samotná si zachová svou identitu. Reinkarnace tedy učí, že když člověk zemře, jeho duše unikne z těla a pokračuje v existenci v nějaké formě života - a to buď opět v lidské nebo v nižší či vyšší než lidské. V reinkarnaci dnes věří více než polovina obyvatelstva světa.

Základem učení o převtělování je, že život člověka je dán karmou. Karma je přesvědčení, že neexistuje nezasloužené štěstí ani nezasloužená bída. Každý člověk sám určuje svůj osud do posledního detailu. Pokud tedy konal dobré skutky, zákonitě se narodí do "dobrého" těla, pokud špatné, do špatného těla, případně se vtělí do zvířete, rostliny nebo minerálu (v hinduismu). Křesťanská forma převtělování učí, že nepřijme-li člověk v životě Krista nebo ho zavrhne, musí se vtělit do jiného člověka, a to tolikrát, až Krista nakonec přijme. Pak už jde duše k Bohu.

2. Proč lidé věří v reinkarnaci? Existuje několik důvodů, proč se víra v převtělování lidem jeví přijatelná.

a) Víra v nesmrtelnou duši. Už Platon učil, že nesmrtelná duše bere na sebe tělo jako trest za hřích, který spáchala. Duše tedy musí opustit ideální svět a jít do světa materiálního. Duše existovala dříve, než jsme se narodili, bude existovat poté, co 5 zemřeme. To, že se na světě objevuje několikrát v různém těle, je součástí procesu očišťování se od hříchu. Víra v nesmrtelnou duši je i dnes nesmírně populární a všeobecně rozšířená. Pod vlivem helenismu přešla po smrti v apoštolů i do křesťanské teologie. Je třeba však podotknout, že mnozí křesťané, kteří dnes věří v nesmrtelnou duši, zavrhují učení o reinkarnaci.

b) Psychologické svědectví minulých životů. Někteří lidé považují určité psychologické jevy za důkaz předešlých životů. Velkou popularitu si v tomto směru získaly knihy lékaře Raymonda A. Moodyho Život po životě a Život před životem. Samozřejmě, mnozí lékaři pochybují o tom, nakolik tyto psychologické jevy jsou vědeckým důkazem skutečnosti.

c) Spravedlnost v reinkarnačním systému. Myšlenka, že člověk má k dispozici několik životů, se mnohým líbí z následujících důvodů: 1) Především, karma se zdá spravedlivá. Jestliže děláš dobře, bude se ti dobře dařit. Jestliže jednáš špatně, nemůžeš se divit, že se ti daří špatně. Trest je úměrný tomu, co jsi udělal (ne jako v křesťanství, kde buď získáš všechno, nebo všechno ztratíš; nebe, nebo peklo). Zastánci reinkarnace tvrdí, že odsoudit někoho za omezený počet hříchů k věčnému trápení je nespravedlivé, karma je však spravedlivá. 2) Pomocí učení o karmě je možné vysvětlit utrpení v tomto životě - utrpení je důsledek karmy z předcházejících životů. Při takovém vysvětlení Bůh ani v nejmenším není zodpovědný za zlo. Všechno utrpení a nespravedlnost jsou vysvětlitelné jako důsledek špatných skutků v předcházejících životech.  3) Jeden z nejatraktivnějších aspektů reinkarnace je, že úplně odstraňuje realitu soudu a možnost odsouzení. Učení o věčně hořícím pekle nebo i o totálním zničení bezbožných se mnohým lidem zdá neslučitelné s Božím charakterem lásky. Reinkarnace přichází s modelem, ve kterém Bůh může potrestat hříchy (skrze zákon karmy), požadovat víru v Krista (aspoň v jednom životě) a nakonec každého zachránit. Jestliže někdo Krista zavrhne, dostane druhou šanci, pak třetí atd, dokud Ježíše nepřijme. Člověk se může morálně i duchovně vyvíjet, a tak Boží lásku nakonec lépe pochopí. Někteří dokonce učí, že bez reinkarnace není možné dosáhnout morální dokonalosti. 4) Posledním důvodem pro přitažlivost reinkarnačního modelu života a smrti je, že svoboda lidských bytostí ve vztahu k Bohu zůstává zachována. Bůh nikoho nenutí, aby věřil, jednoduše poskytne dostatek času pro použití svobodné vůle. Není třeba řešit problém Adamova hříchu a jeho vliv na mě (otázku dědičného hříchu a vrozené hříšné přirozenosti člověka) ani problém připočtené Kristovy spravedlnosti (jakým způsobem se to, co Kristus vykonal, dotýká mě).

PROČ NEMŮŽEME PŘIJMOUT VÍRU V REINKARNACI?

Jestliže vezmeme v úvahu křesťanský reinkarnační model, nemůžeme mu upřít, že se snaží obhajovat Boží lásku, milost a spravedlnost tváří v tvář problému zla. Skutečnost, že svobodná vůle a důstojnost člověka také zůstávají zachovány, je pozitivní. Ale celý systém má několik velmi závažných nedostatků.

a) Reinkarnace neřeší problém zla. Reinkarnace místo toho, aby řešila problém nespravedlivého utrpení, tvrdí, že utrpení je spravedlivé, a tím ho obhajuje. Protože karma z minulých životů způsobuje utrpení v tomto životě, nikdo vlastně není nevinný. Reinkarnacionalisté obviňují křesťany, že všechno, co mohou říct matce, které zemřela nevinná tříměsíční dcera, je: "Nevíme, proč se to stalo." Avšak jejich odpověď je ještě hroší: "Důvodem, proč toto zlaté stvoření umírá, je, že v  předcházejícím vtělení bylo lumpem." Problém se tím neřeší, ale otočí, přehlíží se, protože se posouvá o jeden život zpět. Problém se přece nevyřeší tím, že ho posuneme o život zpět! Pokud utrpení v tomto životě je dáno životem předcházejícím, jak to všechno začalo? Odkud přišel dluh karmy a utrpení do prvního života? Nebo existuje zlo od věčnosti? Je spravedlivé potrestat malé dítě za hřích, o kterém ono nemá ani tušení? Tím, že reinkarnace posouvá problém zla do  předcházejícího života, ho vůbec neřeší, není k řešení ani o nic blíž.

b) Karma není morální zákon. Člověk by lehce získal dojem, že zákon karmy je něco jako zákon ve Starém zákoně – přesný univerzální morální kodex. Karma však není morální předpis. Je  to systém trestu, který však nemá obsah, aby člověku řekl, co má dělat. Karma je moc výkonná, ale chybí jí moc zákonodárná. Odkud pocházejí mravní předpisy, nad jejichž naplňováním karma bdí? Ukáže se, že vůbec neexistují! To, co je mravní, je tedy relativní. Mravní je pak to, co je za daných okolností výhodné. To nás přivádí do relativismu. Jenže relativismus v etice je neudržitelný. Pokud neexistuje absolutní pravda, pak všechno zlo je relativní, a je-li relativní, proč by ho měla karma trestat?

c) Reinkarnace je v konečném důsledku nehumánní. Viděli jste někdy obrázky ze života v Indii? Na ulicích leží tisíce nuzných, zmrzačených, trpících, hladovějících lidí bez střechy nad hlavou. Proč je téměř nemožné těmto lidem pomoci? Protože tím, že zmenšíte jejich utrpení, podle hinduismu pracujete proti zákonu karmy. To, co jim ulevíte teď, si i tak budou muset odtrpět v dalším životě. Protože působíte proti jejich karmě, působíte vlastně i proti své, a tak přitěžujete sami sobě. Humanitární nebo charitativní činnost ve společnosti, která věří v reinkarnaci, je téměř nemožná.

d) Reinkarnace nezaručuje duchovní růst. Reinkarnacionalisté někdy používají evoluční teorii jako důkaz toho, že všechno se vyvíjí k lepšímu, k vyšším životním formám. Problém však je v tom, že neexistuje důkaz, který by potvrdil, že je to pravda, ať už na úrovni biologické nebo duchovní. V konečném důsledku učení o reinkarnaci přináší víc problémů než řešení. Logicky prostě nestojí za to. A co o tom říká Bible?

e) Učení o reinkarnaci je protibiblické. Karma, to je vlastně určitá cesta spasení. Člověk si určuje svůj osud, jeho dobré skutky mohou usmířit nebo vyvážit špatné. Jestliže někdo nebyl úspěšný, dostane novou šanci v dalším životě a pak v dalším, až nakonec se všechny jeho problémy vyřeší. Reinkarnace vede v konečném důsledku k univerzalismu - víře, že nakonec všichni lidé budou spaseni. Člověk vlastně nepotřebuje žádnou pomoc, žádné spásné dílo Ježíše Krista. Dokonce nepotřebuje už ani Boha. Proto zvěst o kříži je pro hinduistu urážkou, pro křesťanského reinkarnacionalistu je nanejvýš laskavou inspirací. Spasení je dáno karmou, ne křížem. Nesmrtelnost pochází zevnitř, ne od Boha. Nadějí člověka je převtělení, ne vzkříšení. Bible však nemluví o tom, že by duše přežívala tělo (Ž 146,4; 115,17). Nemluví o tom, že by po smrti ještě existovala nová šance, že by člověk žil několik životů (2 K 6,2; Žd 3,7.8; 9,27). Písmo nenechává žádný prostor pro převtělování (Jr 13,23; 17,9). Biblická odpověď na smrt není reinkarnování, ale vzkříšení (1 K 15,12-55). Řešením hříchu není karma, ale kříž, který je garantem i důkazem Božího odpuštění. Reinkarnace vidí člověka jako duši uvězněnou v těle, kterého se jí nakonec (snad) podaří zbavit. Vzkříšení však ukazuje, že člověk je nedělitelná jednotka. Reinkarnace je proces k zdokonalování, vzkříšení je stav dokonalosti. Reinkarnace je přechodný stav, ve kterém duše touží zbavit se těla a splynout s Bohem, vzkříšení je konečný stav, ve kterém celý člověk – tělo, duch i duše - prožívá společenství s Bohem.

Zdroj: „Peklo existuje vůbec?“ - ThDr. Jiří Moskala