Máme nesmrtelnou duši?

Mluví Bible o „nesmrtelné, nehynoucí duši"? Ne, pojem nehynoucí nebo nesmrtelná duše v Bibli nenajdete! Slovo duše nacházíme v Bibli 1600krát, ale ani v jednom případě nenajdeme, že by byla nesmrtelná. Slovo "nesmrtelný" se vyskytuje v Bibli pouze jednou, a to když se hovoří o Bohu.

1.Timoteovi 6,16 -  Král kralujících a Pán panujících. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit.

Není člověk také nesmrtelný, když je člověk stvořen k obrazu Boha a Bůh je nesmrtelný? Zamysleme se ale, proč by potom pouze jedna z Božích výsad měla být aplikována na člověka. Bůh je přeci i všemocný, vševědoucí s nekonečnou moudrostí.... Je proto i člověk obdařen nekonečnou moudrostí a všemocností?

Připomeňme si také, proč vyhnal Bůh člověka z ráje hned po tom, co zhřešil? Bible říká, aby se nestal nesmrtelným hříšníkem. Ano celý člověk po pádu do hříchu podléhá smrti tak, jak řekl Bůh na začátku.

1. Mojžíšova 3,22 - I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!

Člověk svou nesmrtelnost hříchem ztratil, Bible ale říká, že jí dostanou ti, kdo jí hledají.  Proč by měl křesťan usilovat a hledat  nesmrtelnost, když by nesmrtelnost už měl?

Římanům 2,7 (kral.) -  Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným.

2. Timoteovi 1,10 (kral.)-  Nyní pak zjevené skrze příští patrné spasitele našeho Jezukrista, kterýž zahladil smrt, život pak na světlo vyvedl, i nesmrtelnost skrze evangelium.

Zde se dovídáme, že Kristus přinesl věčný život a nesmrtelnost lidem skrze evangelium a apoštol Pavel říká že nesmrtelnost obdržíme darem. Proč bychom tento dar potřebovali, kdybychom již nesmrtelnost měli? Apoštol Pavel dále říká kdy obdržíme onu nesmrtelnost, bude to až při druhém triumfálním  příchodu  Ježíše Krista.

Římanům 6,23 - „Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.“

1. Korintským 15,52-54 - Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘

Bible naopak podává mnoho důkazů, že duše je smrtelná

Bůh: Ezechiel 18,4,20- Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře.

Elihu: Job 36,14-Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.

Bileám: Numeri 23,10- Kdo spočítá Jákobův prach, kdo sečte čtvrtinu Izraele? Kéž by zemřela má duše smrtí přímých a můj konec ať je jako jeho!

Samson: Soudců 16,30-Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl.

David: Žalm 7,3-Vysvoboď mě od nich! 3aby nerozsápali mou duši jako lev.

Bůh: Ezechiel 22,25(kral.)-Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou,

Bůh: Ezechiel 13,19- Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít,

Biblický význam pojmu „duše“

NEFEŠ - Slovo duše je ve Starém zákoně překladem hebrejského významu „nefeš“ Text Genesis 2,7 označuje člověka jako živého tvora poté, co dech života vstoupil do fyzického těla, vytvořeného z prvků země. Podobně začíná existovat nová duše, když se narodí dítě. Každá duše jako nová jednotka je jedinečná, to znamená odlišná od od ostatních podobných jednotek.

Nefeš není část osoby, je to osoba, proto se na mnoha místech toto slovo překládá jako „osoba“ ( Gen 14,21, Numeri 5,6, Deut 10,22, srovnej se Žalm 3,3) nebo se překládá jako „sám“ (Lev 11,43, 1Královská 19,4, Izaiáš 46,2 kral. Atd)

Na druhé straně výrazy jako „má duše, tvá duše, jeho duše...“  jsou obecně řečeno idiomy pro osobní zájmena „já, ty, on...“ (viz.Gen 12,13, Lev 11,43-44, 19,8, Joz23,14, Žalm 3,3, Jer37,9, atd.)

Slovo „nefeš“ se vyskytuje ve Starém zákoně 755krát. Často se překládá jako „život“ (Gen 9,4-5, 1Sam19,5, Job2,4-6, Žalm31,14 atd.) nefeš se často vztahuje na touhy, záliby, vášeň nebo chuť. (Přísloví 23,2, Kazatel 6,7) Používá se v souvislosti s láskou (Gen 34,3, Pís1,7 atd) a někdy představuje i rozhodnutí člověka., například v Deut 23,25, kde se překládá jako „libost“ a podobně i v Žalmu 105,22 kral. A Jer,34,16.

Nefeš umírá - V Numeri 31,19 je „nefeš“ zabita a v Soudců16,30 (míněno „já“) umírá. V Numeri 5,2 znamená mrtvý a v Soudců 9,6 znamená mrtvý člověk se vztahuje „nefeš na mrtvolu (viz také Lev 19,28, Nu 9,7,10)

PSYCHÉ - Řecké slovo „Psyché“ se v Novém zákoně vyskytuje v podobném smyslu jako nefeš ve Starém zákoně. Používá se pro život zvířat i lidí (Zjev 16,3) V některých překladech se místo „duše“ překládá „život“ nebo „životy“ (viz. Matouš2,20, 6,5, 16,25 atd.) Na některých místech má význam „lidé“ (Skutky7,14, 27,37, Řím13,1, 1Pet3,20 atd.), jinde je rovnocenná osobnímu zájmenu (viz Mat12,18, 2K12,15 atd.) Někdy se vztahuje na city (Mar.14,34, Luk.2,35, Ef6,6) nebo na mysl (Skut14,2kral., Fil 1,27)

Psyché může být zničena - Psyché není nesmrtelná, ale podléhá smrti (Zjevení 16,3) a může být zničena (Mat.10,28). V Bibli se někdy nefeš a psyché vztahují na celou osobu, jindy na určitou oblast člověka, jako jsou záliby, city, chutě, pocity. Avšak takové použití vůbec nenaznačuje, že by byl člověk učiněn ze dvou oddělených a odlišných částí. Tělo a duše existují společně, tvoří spolu neoddělitelnou jednotu. Duše nemá žádné vědomí existence mimo tělo. Neexistuje žádný Biblický text, který by naznačoval, že duše přežívá bez těla jako vědomé bytí.

Biblický význam slova „Duch“

RUACH - Zatímco hebrejské slovo „nefeš“, které se překládá jako „duše“, označuje individualitu, nebo osobnost,  starozákonní slovo „Ruach“, překládané jako „Duch“, se vztahuje na jiskru života, plnou energie, která je pro život jednotlivce nezbytná. Představuje Boží sílu nebo princip života, který lidem dává život.

„Ruach“ se ve Starém zákoně vyskytuje 377krát a nejčastěji se překládá jako „duch, vítr, nebo dech“ (Gen8,1 atd) Používá se také k označení obnovení života (Soud 15,19), odvahy (Joz2,11), nálady nebo hněvu (Soud8,3, Izaiáš 54,6), mravního charakteru (Ezech 11,19), nebo sídla citů (1Sam1,15)

Ruach se vrací k Bohu - Ve významu „dech“ je ruach lidí totožný s ruach zvířat (Kaz3,19). Ruach člověka opouští tělo při smrti (Žalm146,4) a vrací se k Bohu (Kaz 12,7 srov.Job34,14) Ruach se často vztahuje na „Ducha Božího“, jako v Izaiáši 63,10. Ve Starém zákoně ve vztahu k člověku ruach nikdy neoznačuje inteligentní bytí schopné vědomé existence mimo hmotné tělo.

PNEUMA - Novozákonním ekvivalentem hebrejského slova „ruach“ je „pneuma“ - „duch“- od pneo, což znamená vát nebo dýchat. Stejně jako slovo ruach ani pneuma neoznačuje nějaké vědomé  bytí člověka schopného existovat mimo lidské tělo. Používání tohoto termínu v Novém zákoně ve vztahu k člověku vůbec nenaznačuje takové pojetí. V textech jako Řím 8,15, 1Kor 4,21kral, 2Tim1,7, 1Jan 4,6 pneuma označuje náladu, postoj nebo citové rozložení. Toto slovo se také používá k označení různých projevů lidské povahy, jako v Gal 6,1, Řím 12,11 atd.

Pneuma se vrací k Bohu - Stejně jako ruach, tak i „pneuma“ člověk při smrti odevzdává Pánu (Luk 23,46, Sk7,59). Ruach i Pneuma se vztahuje na Ducha Božího.

Jednota „těla, duše a ducha“

Jaký je vztah mezi tělem, duší a duchem? Jak ovlivňuje tento vztah jednotu člověka?

a) Podvojné spojení - Ačkoli Bible na člověka pohlíží jako na celek, nestanovuje přesně vztah mezi tělem, duší a duchem. Někdy se v textu zaměňují termíny duše a duch. Povšimněme si paralelismu v Mariině radosti po zvěstování: „Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu, mém Spasiteli“ (Luk1,46-47)

Na jednom místě charakterizuje Ježíš člověka jako tělo a duši (Mat 10,28), Pavel pak na jiném místě mluví o člověku jako o těle a duchu. (1Kor7,34) V prvním případě se „duše“ vztahuje na vyšší schopnost člověka, pravděpodobně na mysl, prostřednictvím které je člověk ve styku s Bohem. V druhém případě se na tuto schopnost vztahuje výraz „duch“. V obou případech tělo zahrnuje fyzickou, ale i citovou stránku člověka.

b) Trojité spojení - Existuje jedna výjimka ze všeobecné charakteristiky člověka, jako bytosti, ve které se spojují dvě části. Pavel, který hovořil o podvojné jednotě těla a ducha, také mluvil o trojí jednotě člověka.  Říká:  A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1Tes 5,23  Toto místo vyjadřuje Pavlovu touhu, aby z procesu posvěcení nebyla vynechána žádná z těchto lidských stránek.

V tomto případě můžeme chápat „ducha“ jako vyšší princip inteligence a myšlení, který byl člověku dán a prostřednictvím kterého může Bůh promlouvat svým Duchem. (viz Řím 8,16). Obnovením mysli skrze působení Ducha svatého se člověk stává podobný Kristu (viz Řím 12,1-2)

„Duši“ ..na rozdíl od „Ducha“, si můžeme představit jako tu část lidské přirozenosti, která se projevuje v instinktech, citech a touhách. I tato část přirozenosti člověka může být posvěcena. Když se pod působením Ducha svatého mysl shoduje s Boží myslí a posvěcený rozum ovládne nižší přirozenost, pak se instinkty, které by jinak odporovaly Bohu, podřizují jeho vůli. Tělo, které ovládá nízká nebo naopak ušlechtilá přirozenost, označuje fyzickou stavbu – maso, krev a kosti.

Není náhoda, že Pavel zařadil nejprve ducha, potom duši a nakonec tělo. Je-li duch posvěcen, je i mysl pod Boží kontrolou. Posvěcená mysl bude mít zase posvěcující vliv na duši, totiž na touhy, city, emoce. Člověk ve kterém se uskutečňuje toto posvěcení, nebude zneužívat své tělo a docílí tak dobrého tělesného zdraví. Tak se tělo stává posvěceným nástrojem, kterým může křesťan sloužit svému Pánu a Spasiteli. Pavlova výzva k posvěcení zřetelně vychází z principu jednoty lidské přirozenosti a ukazuje, že účinná příprava na Kristův druhý příchod vyžaduje přípravu celé bytosti – ducha, duše i těla.

c) Nedělitelné a vzájemné spojení - Je zřejmé, že každý člověk je nerozdělitelně spojen. Tělo, duše a duch jsou úzce propojeny a ukazují na silný vzájemný vztah mezi duchovními, duševními a tělesnými schopnostmi člověka. Nedostatky v jedné oblasti ovlivňují další dvě. Nemocný, nečistý nebo zmatený duch bude mít také škodlivý vliv na citové a fyzické zdraví člověka. Platí ale také, že slabý nemocný nebo trpící organismus naruší i citové a duchovní zdraví jedince. Vzájemný vliv, jaký na sebe tyto prvky mají, ukazuje, že každý člověk je před Bohem zodpovědný, aby je zachoval v co nejlepším stavu. Takový postoj je důležitou součástí v procesu obnovy k obrazu Stvořitele.

Biblický význam... je čerpán z knížky „Adventisté sedmého dne věří...“ (strana 112-115)