Klinická smrt, prožitky a život po smrti?

Ve všech dobách lidé doufali, že smrt není konec života, ale že po smrti je nějaké pokračování a smrt je jen začátkem něčeho dalšího snad i lepšího. Již satan hned v ráji lhal a popřel Evě slova samotného Boha o tom, že když zhřeší zemřou, a řekl „nikoli nezemřete, ale budete jako bohové...“ Víra v posmrtný život tedy vychází hned od počátku dějin naší planety a mnoho lidí se k ní upíná možná díky strachu ze smrti. Víra v to, že po smrti život pokračuje může tedy být určitým, mechanizmem obrany před strachem ze smrti a její neodvratností.

V Bibli je na mnoha místech psáno, že bezprostředně po smrti není již žádný život. Učení, že člověk po smrti jde do pekla, očistce či nebe není Biblické. Je to falešné učení, které se do křesťanských církví dostalo postupem času z pohanského učení o nesmrtelnosti duše. Nabádá tak ke spiritismu, vyvolávání duchů, komunikaci se zemřelými. Bible říká že člověk po smrti nic nevidí, s nikým nekomunikuje, spí až do druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

Kazatel 9,5-6 - Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.

Job 7,9 - Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.

Židům 9,27 - Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.

Proti těmto praktikám spiritizmu nás Bible varuje, máme se jich vyvarovat.

Leviticus 19,31 - Neobracejte se k vyvolávačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Snění o tom, že člověk je něco více, než jen tělesná schránka a že zatímco tělo odpočívá, duše může cestovat a žít nezávisle na svém těle, může být záměrně vyvolané hned několika metodami. Jsou to:

- jogínské cviky
- hypnotická sugesce
- psychedelické drogy
- a některé duševní choroby

ZÁŽITEK Z KLINICKÉ SMRTI PANÍ S.

Paní S. Byla patnáctkrát na jednotce intenzivní péče, nikdy se neočekávalo, že přežije, nakonec se vždy vzpamatovala. Jednou se už nemohla dostat do nemocnice v Chicagu, a byla proto hospitalizována jinde. Vzpomíná si, jak jí uložili do jednolůžkového pokoje. Byla na pokraji smrti a nemohla se rozhodnout, zda má zavolat sestru. Najednou si uvědomila, že od smrti jí dělí již jen několik okamžiků. Jedna její část jí nutila, aby si lehla na polštář a měla už konečně klid, druhá jí nutila, aby si to ještě rozmyslela kvůli nejmladšímu synovi. Náhle vešla setra do pokoje , podívala se na ní a vyřítila se ven. V té chvíli se viděla jak vystupuje ze svého těla a vznáší se kousek nad ním. Velice jí překvapilo, když viděla na lůžku svojí mrtvolu. Dělala si legraci z toho, jak je bledá. Celá ohromená vyprávěla, jak resuscitační skupina vtrhla do pokoje. Dopodrobna popisovala, co s ní dělali, kdo vešel do místnosti, jako první, kdo poslední, co měli na sobě, co říkali – dokonce opakovala slova jednoho lékaře, který začal žertovat. Zatímco se všichni zoufale snažili přivést její tělo k životu, ona se vznášela kousek nad ním a přála si jen jedno – říci těm dole: „Zachovejte klid, nenamáhejte se, všechno je v pořádku“. To jsou její vlastní slova.  Viděla naprosto vše, co se kolem ní dělo, ale oni jí neviděli. Potom se vzdala, byla prohlášena za mrtvou a za tři a půl hodiny se probudila a žila ještě další rok a půl. (Elisabeth-Kübler-Ross „Death Does Not Exist“)

Další pacienti v knize Raymonda Moodyho nikdy neměli naprosto stejné zkušenosti, všichni jen těžko hledali slova, když chtěli vyjádřit to, co se stalo. Často zakoušeli pocit naprostého klidu a ticha, někteří popisovali sluchové vjemy někdy příjemné jindy nepříjemné. Jiní popisují, že se ocitli v jakémsi tmavém prostoru, tunelu či jeskyni. Také mnoho pacientů uvádělo, že cítili blízkost jiných „duchovních bytostí“, buď andělů, nebo již zesnulé přátele, kteří jako by jim měli usnadnit přechod ke smrti. Také někteří prožili zážitek s velmi jasným světlem a bytostí, která vyzařovala lásku a dokonalé porozumění. S překvapením zjistili, že i když jim byly ukázány jejich nejhorší a nejhříšnější skutky, světelná bytost neodpovídala hněvem nebo rozhořčením, spíše jen pochopením a dokonce i humorem.

PŮSOBENÍ DROG, KYSLIČNÍKU UHLIČITÉHO A SNY O POSMRTNÉM VIDĚNÍ

Kysličník uhličitý

L.J.Meduna analyzoval reakce na aplikaci třicetiprocentního kysličníku uhličitého u velkého počtu osob a došel k následujícímu závěru: „Konečně vidíme, že to, co je charakteristické pro vidění vyvolaná meskalinem, se objevuje i při změnách smyslového vnímání vyvolaných kysličníkem uhličitým.“

Při umírání, kdy dochází k zastavení činnosti nějakého orgánu, jako například při srdeční zástavě, probíhají na úrovni buněčného metabolizmu dosti závažné změny – mimo jiné dochází i ke zvyšování koncentrace kysličníku uhličitého v závislosti na míře selhávání oběhu. To by mohlo v mozku, díky jeho zvláštnímu metabolizmu, působit jako relativně omezený faktor, ale hromadění kysličníku uhličitého v kombinaci s dalšími metabolity může být natolik silné, že snadno vyvolá pozorované účinky. Je zajímavé, že zkušenosti, které popisuje Raymond Moody, se objevují jen v případech postupného selhávání srdeční činnosti, kdy mají metabolity dost času, aby se nahromadily. Dojde-li k náhlé zástavě srdce, zmíněné prožitky se nedostavují.

Jeden muž popisoval svou zkušenost takto: „Měl jsem pocit, že jsem rozpolcený, má duše se vzdalovala od fyzického těla směrem vzhůru, jakoby měla opustit zemi a vystoupit někam nahoru, setkat se s velkým Duchem a navázat s ním společenství, které je zdrojem nového nevšedního odpočinutí a skutečného bezpečí. Měl jsem dojem, že díky tomuto společenství se mi dostalo ujištění, že malicherné problémy a všechno, co na zemi trápí lidské bytosti, jako jsem byl já, dobře dopadne a že si nemusím dělat starosti. Dokonce jsem cítil, že se na mě Velký Duch shovívavě usmíval, když jsem se marně snažil všechno zvládnout sám.“ Jiný muž říkal:  „Pády a úspěchy přestaly být důležité a já jsem se stal součástí všeobjímající lásky – silné, hluboké a krásné – a všechno bylo v pořádku.“ A opět stejně jako po požití drog a v bezprostředním ohrožení smrtí se zde objevovaly zprávy o jeskyních, tunelech, o setkání s jinými osobami, o světle, znovuprožívání minulosti atd. Jeden člověk začal popisovat „bílou skvrnu uprostřed tmavého pole, která se začala zvětšovat a byla stále světlejší a světlejší, až se mu nakonec zdálo, že se dívá do oslňujícího slunce. (L.J.Meduna, ed.Carbon Dioxide Therapy)

LSD a Meskalin

To, co popisují lidé, kteří užívali halucinogenní látky LSD se velmi často shoduje s tím, co uvádí Dr.Moody a Küblerová – Rossová. Tyto látky vyvolávají iluze, jejichž obsah bývá velmi rozmanitý, ale některé prvky se objevují tak často, že je možné je zevšeobecnit.

Jedním z nich je nepopsatelnost. Zdá se, že stavy vyvolané drogami jsou stejně nepostižitelné, jako stavy „posmrtného života“, přestože se lidé zoufale snaží popsat obojí.

Dalším častým rysem je pocit „bytí mimo tělo“ Timothy Leary popisoval zkušenost, kterou prožil po požití jistých hub Psilocybe mexicana v Mexiku. „Uvědomil jsem si, že jsem zemřel, že já Timhoty Leary jsem skončil, že moje hra už je dohrána. Ohlédl jsem se zpátky a viděl jsem své tělo na posteli. Znovu jsem žil svůj život a prožíval spoustu událostí, na které jsem už zapomněl.(John Kobler „The Dangerous Magic of LSD“)

Sanford Unger zkoumal účinky LSD. Jeden muž, kterého pozoroval, uváděl: „Mé představy o prostoru byly podivné a nepopsatelné. Viděl jsem sám sebe od hlavy až k patě stejně jako pohovku, na které jsem ležel. Kolem mě nebylo nic, absolutně prázdný prostor.  Vznášel jsem se na opuštěném ostrově v éteru. Žádná část mého těla nepodléhala zákonům zemské přitažlivosti. (Sanford M. Unger „Mescaline, LSD, Psilocybin and Personality Change“.

Lidé, kteří jsou předmětem pozorování, často popisují následující pocity: „Moje tělo už není moje.“ „Připadám si jako divák, který se dívá sám na sebe.“ „Mám pocit, jako bych neměl žádné tělo.“ Jeden muž popisoval svůj prožitek takto: „Mám pocit, jakoby se mé tělo rozplývalo. Nemám žádné hranice – seberte mě z podlahy a svažte mě do pytle, abych byl nějak ohraničen. Později říkal: „Mám dojem, že jsem splynul s vesmírem.“ (G.D.Klee:“Lysergic Acid Diethylamide(LSD-25)and Ego Function“)

Aldous Huxley po požití meskalinu uvedl: „Měl jsem dojem, že se mé tělo téměř úplně oddělilo od mé mysli...Bylo samozřejmě zvláštní pocit, že „já“ už nejsem ty ruce a nohy „tam venku“, to tělo, krk a hlava, jež existují zcela nezávisle na mé mysli. (Aldous Huxley „The Doors of Perception“)

Manžel Jane Dunlapové po zkušenosti s LSD navrhl, že „LSD by se mělo podávat všem pacientům v terminální fázi nemoci, nejen proto, že by se zmírnilo jejich utrpení, ale proto, že by umírání pro ně mohlo být radostné. (Jane Dunlap „Exploring Inner Space“) Sidney Cohen zaznamenal slova jednoho ze svých pacientů, který prodělával poslední stadium rakoviny a užíval LSD: „Moje smrt není v této chvíli příliš důležitá, ani pro mne...Myslím, že jsem mimo – to je ono – mimo sebe, svou bolest, své umírání.

Podobnou zkušenost pocitu bytí mimo své tělo zaznamenala i má maminka při užívání určitého druhu homeopatik. Když začala lék užívat najednou viděla sebe samu jakoby z jiného druhého pohledu, z pohledu jakoby z hora a viděla se jak pracuje na zahradě. Když lék přestala užívat pocit okamžitě vymizel.

Jednou z velice nápadnou podobností mezi lidmi, které popisoval Moody a další a jedinci, jež byli vystaveni působení silných psychofarmak, je následná změna postojů – k sobě samému, k druhým a k životu obecně.  Lidé mají často pocit, že vyřešili problém existence. Hovoří obvykle o „překvapení, zázraku, zjevení, o očištění smyslů, o tom, že mají pocit, jako kdyby viděli úplně jinýma očima. Aldous Huxley  mluvil o „Pohledu na nové stvoření“. (Aldous Huxley: „Heaven and Hell“) Výrazy jako „být znovuzrozený“ a „nové narození“ se v psychedelické literatuře objevují často. Více než polovina jedné skupiny, kterým bylo podáno LSD, uvedla, že prožila „nejhlubší duchovní zkušenost ve svém životě.“ Mnozí hovořili o „intenzivnějším uvědomování si Boha nebo nějaké vyšší moci či absolutní reality“, „o větší shovívavosti k druhým“ a o „nových rozhodnutích a nových poučeních...pro život.“ (Editorial,The Psychedelic Review 1)

John Blofield po požití meskalinu prohlásil: „Jediný letmý pohled na to, co jsem viděl, by stačil v člověku vyvolat bezmeznou lásku ke všem živým bytostem...i když snad mohou vypadat ošklivě, páchnout či být protivné, avšak nenávist, odpor, pohrdání vůči komukoli je u člověka, který viděl Bytost samu, rouháním.“ (Blofield, A High Yogic Experience) Jane Dunlapová popisuje rozhovor se svou přítelkyní, která užívala LSD: „Jsem hrozně zvědavá, co se s tebou vlastně dělo.“ „Strašně ráda bych ti to řekla, ale má to háček. Nedá se to popsat slovy.“ Nechápala jsem co tím myslí, ale zrychlené dýchání a barva její tváře prozrazovaly, že je citově rozrušená. „Co jsi viděla?“naléhala jsem. „Viděla jsem Boha“ „Ale co to ve skutečnosti bylo?“ „Vlastně jsem neviděla nic, ale cítila jsem jeho přítomnost. Bylo to tak silné, že tě to přinutilo milovat všechny lidi kolem sebe. Bylo to vlastně nemožné někoho nemilovat, a to dokonce ještě několik týdnů poté.“  (Jane Dunlap, Exploring Inner Space)

Existuje ještě celá řada dalších, drobnějších podobností mezi prožitky, které mivají lidé po požité drog, a mezi těmi, které zakoušejí jedinci na pokraji smrti Ty se však vyskytují zřídka. Je to především zásadně změněné vnímání času, změna smyslového vnímání, stav rozšířeného vědomí, světla, tunely, jeskyně a temnota.

CHOROBA ZPŮSOBUJÍCÍ PODOBNÝ STAV MYSLI

Podobné zkušenosti, jako prožila paní S. Prožívají ale lidé i za jiných okolností. Jeden z pacientů lékařského centra univerzity v Loma Lindě vypovídal, že v průběhu deseti let nejméně patnáckrát „opustil“ své tělo. Pokaždé se vznášel těsně nad ním a úporně se snažil zůstat s ním v kontaktu. Bál se, že už by se do něj nemusel nikdy vrátit. Nakonec byla stanovená diagnóza – pacient měl pomalu rostoucí nádor podvěsku mozkového, který byl chirurgicky odstraněn. Při vyšetření byla zjištěna jediná odchylka od normálu – zvýšená hladina Prolaktinu.  Tento nález může ukazovat na hormonálně aktivní nádor podvěsku mozkového. Kromě opakujícího se pocitu, že opouští své tělo, pacient neměl žádné další potíže a cítil se dobře. Po chirurgickém zákroku se pocit nedostavoval.

Případ další pacientky této instituce, jedné zdravotní sestry, by mohl být zaznamenán v knize D.Moodyho. Působením anestezie zažila mnohé z věcí, které jsou v jeho déle popsány. Autor knihy“Existuje život po životě?“ Jack W. Provonsha uvádí, že i jeden z jeho pacientů vyprávěl, že když mu byl podán rajský plyn, cítil, jak jeho duše opouští tělo temenem hlavy.  Je zajímavé, že těch několik pacientů Dr.Moodyho, kteří si vzpomínali, jak se vrátili do svého těla, často uváděli, že se vrátili právě hlavou.

ZÁVĚR

Z těchto všech příkladů je podstatné to, že změny v chemických procesech, které probíhají v centrálním nervovém systému, ať působením drog, kysličníku uhličitého, nebo přítomností nemoci, mohou vyvolávat podobné klamné iluze a halucinace, jako ty, které vyprávějí pacienti, kteří prožili klinickou smrt.  Také mnoho z pacientů, kteří měli zážitky z klinické smrti v posmrtný život věřilo, a proto i jejich prožitky mohly být jejich vírou ovlivněny tak, jako i v některých případech u lidí požívajících LSD a Meskalin.

Bible varuje, že se v posledních dnech naší planety země bude objevovat  stále více a více zázraků a nadpřirozených zážitků a Ježíš Kristus varoval, že budou tak silné a časté, že kdyby bylo možné budou svedeni i vyvolení. Spiritismus stále sílí a žel i pod pláštíkem křesťanství. Proto prozkoumejme důkladně, co říká Písmo Svaté o stavu mrtvých a pak nebudeme moci být svedeni těmito mnohdy velmi sugestivními a emocionálními vyprávěními.

Život po smrti

Bible označuje smrt jako spánek a proto mohou mrtví opět ožít. Ježíš Kristus řekl, že jeho přítel Lazar, který byl již čtyři dny mrtev, usnul a pak ho šel ze smrti probudit. Ježíš zavolal na mrtvého Lazara před hrobkou, mrtvý ožil a vyšel ze svého hrobu opět živý. Věřící lidi Ježíš probudí stejně tak v den druhého příchodu, kdy zavolá a povolá je ze spánku smrti a vezme je k sobě, tak jak slíbil.  A to vše díky tomu, že Ježíš Kristus na sebe vzal náš trest, ale pak vstal z mrtvých, může nyní být naším prostředníkem a přímluvcem před svým Otcem v nebesích. Svou obětí Kristus umožnil naší záchranu, naše vzkříšení a spasení. Úžasný plán spasení popisuje článek Krev Božího Syna jako jediná možnost záchrany lidstva. Nevěřící lidé budou také vzkříšeni, ale k odplatě za své činy a trestu, který je navždy zničí a již nikdy potom nebudou.

Čerpáno z knížky: "Existuje život po životě?" - Jack W.Prvonsha