O Boháčovi a Lazarovi

Není příběh o boháčovi a Lazarovi v Lukáš 16,19-31 učením o věčném trápení v pekle? Ne opravdu není. Je to prostě podobenství použité pro zdůraznění důležité části. Je to páté podobenství v řadě  (o ztracené ovci, ztracené minci, marnotratném synu, a nečestném správci). Tento evangelijní oddíl není uveden očekávaným slovem "podobenství". Řecký rukopis Bezae Cantabrigiensis z přelomu 5. a 6. století po Kr., označovaný jako rukopis D, má však na začátku 19. verše větu: "Pověděl pak také jiné podobenství." Většina exegetů považuje tuto část evangelia za podobenství. Někteří vykladači se však žel stále odvolávají na tento příběh jako na popis toho, co je po smrti.  Je mnoho faktů dokazujících  zkutečnost, že i toto je jen dalším podobenstvím. Tak například:

Abrahamův klín (lůno) není ráj - Židům 11,8-10,16 - Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila, protože měla za věrného toho, kdo dal slib. ...Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.

Lidé v pekle nemohou mluvit k těm v nebi - kdyby to tak nebylo nemohlo by nebe být nebem. Lidé by prožívali utrpení, kdyby viděli v mukách své milé, děti a přítele.  Izaiáš 65,17 - Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; dřívější věci nebudou připomínány, ani nepřijdou na mysl.

Mrtví jsou v hrobech – Bohatý muž byl v tělesné podobě s očima, jazykem atd., a přesto víme, že tělo po smrti jít do pekla nemá. Tělo zůstává v hrobě, jak říká Bible. Job 17,13 (kral.) - Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. Jan 5,28-29 - Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu.“

Lidé budou odměněni při Kristově druhém příchodu, ne hned po smrti - Zjevení 22, 11-12 - Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ „Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.

Bezbožní lidé dostanou svůj trest  na konci světa, ne hned po smrti. - Matouš 13,40-42 - Jako se tedy sbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

Brát toto podobenství doslova znamená  popřít mnoho jasných Biblických pravd. Museli bychom brát doslova například i to, že stromy spolu hovoří v podobenství u Soudců 9,8-15 - Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi. Oliva jim však pravila:...

Co chtěl Ježíš tímto podobenstvím říci?

V židovském prostředí té doby koloval příběh ve kterém byla smrt popsána jako průchod temným údolím. Spasení v něm bylo vylíčeno, jako bezpečí v Abrahamově lůně a zahynutí jako věčné trápení. Ježíš použil tento známý příběh, aby vyzvedl důležitá naučení.  Židé si mysleli, že bohatství je znamením Boží přízně, ale chudoba je projevem Boží nelibosti.

Ježíš proto poukázal, že i když byl boháč boháčem stejně skončil v pekle na rozdíl od chudáka. Bohatství tedy neurčuje to, co s námi bude po smrti.

Ježíš v podobenství také zdůraznil, že po smrti již nebude žádná druhá možnost se napravit. To jestli nás čeká odměna nebo trest určuje pouze náš život.

Ježíš také poukázal na to, že farizeové zavrhovali jasné učení písma a na to, že by je nenapravilo ani zázračné vzkříšení.

Nejdůležitější myšlenkou z tohoto podobenství je ve verši 31 - Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Ježíš zde poukazuje, jakou důležitost a autoritu mají písma a proroci a přesto je lidé neposlouchají. Krátce na to byl vzkříšen Lazar z mrtvých, a ani to nepřesvědčilo farizee o pravdě. Rozhněvali se a chtěli Lazara i Ježíše zabít. Naprosto nepochopili, že písma svědčí o Kristu jako zaslíbeném mesiáši.

Z díla: Peklo - existuje vůbec? ThDr. Jiří Moskala

Teolog A. H. Strong přiznává: "Připouštíme, že podobenství užitá v Písmu, která popisují utrpení zatracených, musí být brána duchovně, a ne doslovně." (Systematická teologie, str. 1056) Tento výrok teologa, který věří v neutuchající plameny pekla, má velkou váhu v diskuzi o tomto podobenství. Jestliže odmítneme detaily o duši, která má tělo s lidskými vlastnostmi, propast, přes kterou mohou spasení a zatracení mluvit, Abrahama jako mluvčího věřících a hříšníků, proč bychom se tedy měli držet ostatních detailů tohoto příběhu, jako např. věčného trápení hříšných?

Při výkladu podobenství je třeba mít na zřeteli hlavní naučení, záměr příběhu, to, čemu nás chce naučit, k čemu nás chce přivést. Musíme rozpoznat základní myšlenku a nesmíme vykládat další nepodstatné detaily. Na základě tohoto podobenství se nedá stavět učení o stavu člověka po smrti. Kdybychom to udělali, výsledkem by byl časový rozpor, protože Zj 20,14 říká, že smrt a hadés bude uvrženo do ohnivého jezera na konci dějin ("druhá smrt"), avšak v podobenství je bohatý muž už v utrpení ohně ve svém těle, zatímco jeho bratři jsou ještě stále na zemi. Je zřetelné, že se zde navazuje na lidové představy o životě po smrti a o nesmrtelné duši, které byly převzaty z řecké mytologie.

Katolický "Slovník biblické teologie", který sestavil francouzský teolog Xavier Léon-Dufour se svými spolupracovníky, pod heslem "peklo" na straně 318 mimo jiné říká: "Bylo by asi opovážlivé vyvozovat z podobenství o bohatci a Lazarovi rozhodující důkaz existence a podoby pekla..."

Luděk Reichrt v knize "Věřím" (výklad apoštolského vyznání víry) na straně 145 velmi výstižně shrnuje: "Pán Ježíš vypráví toto podobenství o Lazarovi a boháčovi ne proto, aby nám popsal peklo... Nemůžeme se tedy odvolávat na tato slova Páně při svých představách o pekle, namnoze ovlivněných duchem pohádek, ne Písma. Pán Ježíš použil obrazy běžné židovskému myšlení té doby (žár, propast mezi oběma světy, z nichž jeden je nahoře, druhý dole, možnost rozhovoru), aby všechno zaměřil k jádru a vrcholu podobenství: Poslušnost Božího Slova, jak zní v Mojžíšově Zákonu a v prorocké zvěsti, zachraňuje před boháčovým koncem. O co víc pak víra v Krista."